Okolí

Nejbližší okolí Domažlic bylo osídleno již ve 13. století před Kristem, o čemž svědčí mohyly ze střední doby bronzové nacházející se v lesích severně od města.

Důležitou úlohu sehrálo Domažlicko v nově se formujícím knížectví Přemyslovců. V období 9.–10. století, kdy se začíná vytvářet hranice českého státu, vzniká v bezprostřední blízkosti dnešního města hradiště Tuhošť, které dalo název celému kraji a dodnes se objevuje v německém názvu města ve tvaru Taus. Pozůstatky tohoto významného slovanského hradiště jsou zachovány 1 km jihovýchodně od okraje města, u vsi Smolov.

Nejstarší historické zmínky o trhové a celní osadě v Domažlicích se objevují v opisu listiny knížete Boleslava II. z roku 993. Její existence byla spojena především s česko-bavorskou hranicí a významnou obchodní stezkou směřující z Čech do Řezna. V osadě stával kostel sv. Jakuba vybudovaný patrně již v 1. polovině 11. století, jehož pozůstatky byly odkryty archeologickým výzkumem

Již v průběhu 11. století přejímají Domažlice správní i strážní funkci zanikající Tuhoště. V 60. letech 13. století dochází k dalšímu významnému posunu v dějinách pohraniční lokality. Za vlády českého krále Přemysla Otakara II. se Domažlice stávají královským městem opevněným hradbami s četnými půlválcovými baštami a přístupným čtyřmi branami. Součástí města je i královský hrad, jehož purkrabí hájí zájmy české koruny v tomto odlehlém, ale velice důležitém koutu českého království. Dále též spravuje prostřednictvím svobodných sedláků – Chodů i blízkou zemskou hranici. Město bohatne z obchodu na řezenské stezce, zakouší však také nájezdy vedené přes blízkou hranici. V roce 1431 se v těsné blízkosti města rozložila armáda V. křížové výpravy. Městu však přitáhlo na pomoc husitské vojsko, před nímž se křižáci dali na bezhlavý útěk k blízké hranici.

V 17.–19. století ztrácí město na původním významu a zaniká i městské opevnění. Teprve ve 2. polovině 19. století zásluhou českých obrozeneckých spisovatelů vystupuje ze zapomnění slavná historie města i blízkého Chodska.

Domažlice se stávají vyhledávaným cílem milovníků historie i turistů. Tento trend kulminuje v 1. polovině 20. století a je přerušen až 2. světovou válkou. K nové moderní prezentaci historického města, jeho památek i kulturních akcí dochází od 90. let 20. století, kdy je opět otevřena česko-bavorská hranice a Domažlice mohou znovu těžit ze své výhodné polohy. Historická brána města Domažlic je dnes otevřena turistům, obchodníkům i milovníkům historie.

Domažlice žily vždy čilým národním a kulturním životem, na kterém měli podíl nejen místní osobnosti, ale i přední čeští literáti, malíři a vědci:

B. Němcová, K.J. Erben, A. Jirásek, J.K. Tyl, J. Vrchlický, E. Krásnohorská, z chodských rodáků pak především spisovatel J.Š. Baar, národopisec J. Jindřich, spisovatelé J. Vrba, K.M. Čapek-Chod a mnoho dalších.